Deska roku Allianz 2007 proběhne 9. února

Vyhlášení výsledků ankety Deska roku Allianz 2007 se uskuteční v pražském Paláci Hybernia v sobotu 9. února 2008 ve 20 hodin. Jako definitivní tento termín potvrdila Akademie populární hudby, organizátor ankety. V ní budou odměněni interpreti, kteří v loňském roce prodali nejvíce desek podle statistik české pobočky Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI).

Vyhlášeny budou i výsledky ve dvou nových kategoriích - nejprodávanější píseň na internetu a nejprodávanější album patnáctiletí.

Na slavnostním večeru se představí Karel Gott, Lucie Bílá, Petr Kolář, Tereza Kerndlová, Bára Zemanová, Ewa Farna, Support Lesbiens, Iveta Bartošová, Le Monde, Desmod, Wanastowi Vjecy a další.

V přímém přenosu TV Prima a ČRo1 - Radiožurnálu bude akci moderovat Petr Vondráček, hudebník a moderátor pořadu Hádej, kdo jsem!

Seznam nominovaných v jednotlivých kategoriích .... zde

Vyhlášení hudebních cen Anděl Allianz 2007 3. dubna příštího roku

Akademie populární hudby vyhlásí své výroční ceny Anděl Allianz za rok 2007         3. dubna příštího roku vPraze. Slavnostní ceremoniál se poprvé vhistorii cen uskuteční vSazka Areně, největší kryté hale vČeské republice. Přímý přenos bude na svém prvním programu vysílat Česká televize.

Žánrové výroční ceny Anděl Allianz 2007 budou předány vtelevizním pořadu Noc sAndělem 29. března 2008. Následující den začne Andělský týden, během kterého se každý den, až do slavnostního ceremoniálu vSazka Areně, bude vpražských klubech hrát hudba mnoha stylů a žánrů.

Akademie populární hudby je rovněž vyhlašovatelem prodejních cen Deska roku Allianz 2007. Vyhlášení výsledků prodejnosti českých i zahraničních alb za letošní rok se uskuteční 16. února 2008 vpražském Paláci Hybernia a vpřímém přenosu jej bude vysílat TV Prima.

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA MÁ PO PREMIÉŘE

Tak je to konečně tady. Do lonio nověotevřeného Hudebního divadla v Karlíně zavítala opereta a ne jen tak obyčejná, ale klenot mezi operetami ... Čardášová princezna. Výpravné, žívé, pestré a jistě úspěšné představení je v podstatě do konce roku téměř vyprodáno.

Pár fotek je zde

Text a foto:PP

NIGHTWORK V MECCE

Disco funky ... zajímavý velmi "vlezlý" hudební styl. Kdo se rád hýbe a má rád bohatou a vtipnou hudbu jistě si přišel při koncertě na své. Téměř až k prasknutí zaplněný klub zažil skvělý večer. Mladá, ale velmi zkušená parta mladých lidí se dala dohromady, každý je svým způsobem jedinečný a na jedinečnosti je i celý projekt NIGHTWORK založem. Důkazem toho je například jedinečná skladba "Mája". Tato skladba dává příslib, že i v budoucnu si kapela najde i momenty pro pobavení a do posledního detailu dotaženou recesi. Funky šlape dokonale e je vidět že každý z nich je 100% hudebník se skvělým smyslem pro improvizaci. Nejsem odborník, ale jen konstatuji ... moc se mi to líbilo a všem doporučuji jako lék proti špatné náladě. A kdopak nám to vlastně NIGHTWORK tvoří...

Text a foto: PP

PREMIÉRA NOVÉHO MUZIKÁLU SE BLÍŽÍ

První dubnový týden se uskuteční dvě premiéry nového muzikálu Hudebního divadla v Karlíně Limonádový Joe. Hvězdné obsazení, skvělá hudba... bude se na co těšit.

Byly oznámeny nominace na udělení Desky roku Allianz 2006

Na tiskové konferenci v pražském P.M. restaurant & cocktail baru byly dnes, ve čtvrtek 1. února 2007, oznámeny nominace na udělení cen Deska roku Allianz 2006, cen za neprodávanější zvukově obrazové nosiče na našem trhu.

Nejvíce, vletošním roce jsou to tři nominace, jich získala skupina Divokej Bill. Po dvou nominacích si odnášejí Hana Hegerová, Lucie Vondráčková a Ewa Farná.

Vyhlášení výsledků Deska roku Allianz 2006 se uskuteční v pražském P.M. restaurant & cocktail baru 6. února 2007 ve 22:20 hod. Ceremoniál přenáší vpřímém přenosu TV Prima a 7. února jej ze záznamu odvysílá Český rozhlas 1, Radiožurnál vpořadu Naživo.

Vyhlašovatel Desky roku Allianz 2006, Akademie populární hudby, současně oznámil jména hostů, kteří během slavnostního večera vystoupí. Jsou to Lucie Bílá, Lucie Vondráčková, Petr Kolář, Dara Rolnic, Ewa Farná, Vašo Patejdl a Daniela Šinkorová, Anna K. a skupiny ŠKWOR a slovenská Peha.

Ceny vítězům jednotlivých kategorií předají Lucie Bílá, Petr Janda, Vašo Patejdl, Michaela Maláčová, Josef Vojtek, Petr Malásek, Lešek Wronka, Aleš Brichta, prezident Akademie populární hudby Petr Šiška a zástupci partnerů projektu Deska roku Allianz 2006.

PREMIÉRA SE BLÍŽÍ

12. a 13. října proběhne slavnostní otevření nově zrekonstruovaného Hudebního divadla Karlín. Slavnostní premiérou bude komediální muzikál PRODUCENTI. Přinášíme malou ochutnávku.

www.hdk.cz

Text a foto: PP

MANDRAGORA NA JEZERCE

Divadelní společnost Jana Hrušínského uvedla v květnu premiéru milostnou komedie Niccolo Machiavelli / MANDRAGORA. Kdo si chce příjemně odpočinout ve společnosti skvělých herců a jejcih výkonů ... stojí to za to shlédnout. Více....

Text a foto: PP

PRODUCENTI NA DIVADELNÍCH PRKNECH

(www.producenti.cz, www.hdk.cz)

Hudební divadlo Karlín postavené již v roce 1881 patří mezi nejstarší a největší divadlo v České republice a díky zachovalému pseudobaroknímu jádru je právem řazeno mezi kulturní památky naší země. V létě 2002 bylo bohužel stiženo velkou vodou, kterou tehdy přinesla katastrofální letní povodeň. Celé zázemí divadla se tak na čas přesunulo do prostor Kongresového centra Praha, aby zde přečkalo dobu rozsáhlé rekonstrukce a nepřerušilo kontinuitu úspěšných muzikálových představení. Éra Hudebního divadla Karlín v „azylu“ končí posledním představením v KCP, Zpíváním v dešti, dne 31. 5. 2006.

Na podzim 2006 se již ale opět vrátí do své historické, nově zrekonstruované budovy na Florenci. Soubor divadla připravuje na slavnostní uvítání svých diváků velké překvapení. Nejúspěšnější muzikál posledních let "The Producers". Slavnostní premiéra je plánována na konec října 2006.

Na tomto významném projektu se bude podílet celá řada známých osobností jako např.: Petr Štěpánek / Martin Sobotka (Max Bialystock), Roman Vojtek / Aleš Háma (Leo Bloom), Ivana Chýlková / Tereza Duchková (Ulla), Martin Dejdar (Franz Liebkind), Martin Pošta / Lumír Olšovský (Roger DeBris), Mojmír Maděrič / Bob Klepl (Carmen Ghia), Bohuš Matuš (Hlavní tenor) a další.

Režie se ujme dramatik a režisér Antonín Procházka, nekorunovaný král české divadelní komedie. Napsal třináct původních komedií, nejnovější má název "Přes přísný zákaz dotýká se sněhu". Jedna z jeho prvních her "S tvojí dcerou ne" se hraje již desátou sezónu. Procházka režíruje v divadlech po celé republice: "Ještě jednou profesore" - nejlepší komedie roku 2001, "Crazy for You", "Kiss Me Kate", "Pokrevní bratři", "Miluju tě, ale...", "Láska je láska" s Lucií Bílou a mnoho dalších.

Překlad a texty písní vmuzikálu Producenti jsou zpera Adama Nováka, dramaturga karlínského divadla. Vsoučasné době finišují přípravy pro výrobu kostýmů dle návrhů Lucie Loosové a scény dle návrhu Martina Černého. Během měsíce dubna budou probíhat korepetice – chcete-li hudební nastudování sólistů pod taktovkou Oty Balage. O prázdninách bude mít plné ruce práce Helena Brousková snastudováním choreografických částí a od konce srpna vše převezme Antonín Procházka, který dovede soubor až kslavnostní premiéře.

O muzikálu

Foto: PP

Public Relations - Hudební divadlo Karlín

e-mail: tomas.matejovsky@hdk.cz

tel: +420 777 324746

BLÍŽÍ SE VELKOLEPÁ VÝSTAVA

Včera proběhla (21.3.2006) v muzeu hl. města Prahy tisková konference k jedinečné výstavě. Podrobnější informace.

ZNÁME DRŽITELE ANDĚLŮ 2005

Včera večer se předaly očekávané prestižní ceny Anděl Alianz 2005.

Malá reportáž je v kultuře.

MOTOCYKL 2006

Po roce je na výstavišti v Holešovicích opět svátek pro příznivce jedné stopy. Více najdete zde...

Kdo vystoupí při předávání cen Anděl Allianz 2005

15. výroční ceny Akademie populární hudby budou předány v neděli 12. března 2006 ve 20 hodin v Kongresovém sále pražského hotelu Hilton. Rozdáni budou Andělé ve třinácti kategoriích.

Slavnostním večerem bude provázet Martin Hrdinka a hosté, kteří budou uvádět vítěze jednotlivých kategorií. V roli moderujících hostů se představí MUDr. Pavel Bém, Petr Fejk, Vladimír Vlasák, Jan Saudek, Petr Janda, Ondřej Brzobohatý, Pavel Anděl, Ing. František Lambert, Petr Prokop Siostrzonek, olympijský vítěz desetiboje paralympiků Vojtěch Vašíček, Petr Šiška, Lucie Bílá a Michal Horáček.

Všichni hudební hosté večera budou hrát naživo. K lahůdkám bude patřit exkluzivní světová premiéra projektu Tata/Ahn, v němž se sešli loňští čtyřnásobní držitelé Andělů Tata Bojs a korejské houslové Ahn -Trio, dívčí sesterská skupina pohybující se v oblasti moderní vážné hudby, momentálně žijící v New Yorku.

V programu dále vystoupí Aneta Langerová a Hradišťan, Lucie Bílá a Petr Malásek, No Name, Čechomor, Helena Zeťová a Doga, Clou, Katapult, Petr Bende, Lenka Dusilová, Peha, Oskar Petr a Divokej Bill.

V hotelu Hilton bude v rámci akce otevřena Síň slávy, vystavena budou výtvarná díla zpěvačky Vladivojny La Chiy ze skupiny Banana a proběhne vernisáž fotografií z Koncertu lidí dobré vůle na Velehradě. Návštěvníkům vyhlášení bude nabídnuta kniha o historii cen Akademie populární hudby.

Ve čtvrtek 9. března budou v pražském klubu Reduta předány žánrové ceny v osmi kategoriích. Vyhlášení začne v 18 hodin, přítomny budou kamery České televize.

V sobotu 11. března se metropole promění v Andělskou Prahu. Na patnácti místech se bude hrát především živá muzika. Koncerty, na které bude vstup zdarma, proběhnou v klubech Palác Akropolis, Vagon, Rock Café, Matrix, Guru, Velvet, Harley‘s Bar, Country Saloon America, N 11, Platýz, Jazz Club U Staré paní, Metropolitní Jazz Club, U Malého Glena a Reduta.

Od 15 hodin bude zdarma otevřeno Popmuseum v Praze na Břevnově, v němž bude možné zhlédnout exponáty dokumentující vývoj pop music u nás.

ANDĚL ALIANZ 2005 SE BLÍŽÍ

Nominace a bližší informace...

Text a foto: PP

SP VE SKIKROSU 2006 PEC POD SNĚŽKOU

V Krkonoších proběhl 2006 FREESTYLE FIS WORLD CUP. Fotografie francouzského jezdce Enaka Gavaggia před závodem. To ještě netušil jak to dopadne. Pokud to také chcete vědět ... koukněte sem.

Text a foto: PP

ANDĚL ALIANZ 2005 SE BLÍŽÍ

Akademie populární hudby obeslala přes 600 osob

V sobotu 11. března budou v pražském hotelu Hilton vyhlášeny výroční ceny Akademie populární hudby Anděl Allianz 2005. Akademie začala v tomto týdnu  obesílat hlasovacími lístky více než 600 odborníků z hudební branže, potenciálních akademiků, kteří o držitelích cen svými hlasy mohou rozhodnout.

„Je to dosud historicky největší počet oslovených lidí v prvním hlasovacím kole,“ říká prezident Akademie populární hudby Petr Šiška.

Z hlasování v prvním kole vzejdou v každé kategorii tři nominovaní, mezi kterými budou akademici vybírat v kole druhém konečného vítěze. Trojice nominovaných budou vyhlášeny na tiskové konferenci na začátku února.

„Letos se hlasuje ve 21 kategoriích včetně žánrových. Nově přibyla kategorie Událost roku, která nahrazuje Promotéra roku. Je to z toho důvodu, že počet promotérů je omezen, zatímco portfolio akcí je podstatně širší. Další novou kategorií je Nejlepší internetové stránky kapely. V žánrových cenách je vyhlášena kategorie Hip-hop and r’n’b, zatímco kategorie Dance splynula s kategorií Pop,“ vysvětluje Petr Šiška.

Desku roku Allianz 2005 bude uvádět Tereza Pergnerová

Vyhlášení hudebních výsledků prodeje a úspěšnosti Deska roku Allianz 2005 bude uvádět moderátorka Tereza Pergnerová. Vedení Akademie populární hudby, která je vyhlašovatelem akce, se s ní domluvilo na sklonku loňského roku.

Výsledky Desky roku Allianz 2005 budou vyhlášeny 29. ledna 2006 v P.M. klubu v Praze. O den později, 30. ledna, budou záznam z akce vysílat TV Prima a Český rozhlas 1 – Radiožurnál.

„I letos budou vyhlášeny výsledky v deseti kategoriích,“ řekl prezident Akademie populární hudby Petr Šiška. „Podle průběžných čísel, která máme již v některých kategoriích k dispozici, lze předpokládat několik překvapení.“

Vítězům jednotlivých kategorií jejich ceny předají tváře TV Prima. Ceremoniál je neveřejný, v hledišti pražského P. M. klubu budou pouze pozvaní hosté. Průběh večera budou moci příznivci populární hudby sledovat ze záznamů na TV Prima a ČRo1 – Radiožurnálu.

Tisková zpráva

Jak jsem „operoval“ v Basře                fotoreportáž

Jsou životní mezníky, situace, které nás zasáhnou  znenadání. Nedají nám mnoho šancí na rozhodování. Mohou ovlivnit celý zbytek našeho života. Tak do takovéto situace se v dubnu 2003 dostal jako mnoho jeho kolegů a kamarádů mjr. MUDr. Miroslav Černohous, vojenský lékař, který byl členem 7. polní nemocnice v Iráku.

Jaké byly první pocity, když jsi se dozvěděl, kam pojedeš?

Dost velké překvapení. Část týmu, který se začal připravovat, byl z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Všichni jsme byli překvapeni, co se to děje, kam nás posílají. Nikdo si neuměl představit, kam jedeme, co nás čeká, kdy pojedeme a jak…co tam budeme dělat. Do poloviny příprav nebylo vůbec jasné, jaký tam budeme mít úkol. Dalo by se to shrnout do nervozity a očekávání. Těžko se tyto pocity dají vyjádřit jedním slovem. Nepříjemné mrazení v zádech.

A co přípravy, osobní, lékařské, vojenské…?

Nejtěžší to byla doma. Manželka si přece jen neuměla celou situaci představit. Došlo i na výčitky, pláč. Padly různé návrhy jak se z toho vyvlíknout. Ale jednou jsem se dal na tuto profesi, a tak se s tím muselo počítat. Kdybych odmítl, připadal bych si  trochu  jako zbabělec. Zároveň někde v koutku duše i trocha zvědavosti, šance neobvyklé zkušenosti.  Ale co rodina? Většina z nás má manželky, děti. Museli jsme si v podstatě změnit všechny plány pro celkem dlouhé období a to nejen ty osobní, ale i pracovní  – například další vzdělávání a podobně. Přišlo to tak rychle, že ani nebylo mnoho času si vše uspořádat. V době, kdy jsme se to dozvěděli, byl dán již rozkaz na naše zařazení k 7. polní nemocnici. Na rozhodování nebylo moc času. Vojenské přípravy probíhaly ve středočeském Zbirohu, kde je velká základna vojenské zdravotnické služby. Je zde materiál předchozích nemocnic z Afghánistánu a Turecka. Sem jsme nastoupili na přípravy počátkem dubna 2003. Tady jsme se dozvěděli i přesné místo určení naší mise – Basra, jižní Irák. Hlavní naší náplní měla být humanitární a zdravotnická pomoc. V té době válka v Iráku probíhala a my jsme se museli připravit i na možnosti použití zbraní hromadného ničení.

Věděli vaši velitelé do čeho jdete? Byli jste připraveni na znalost prostředí?

Konkrétní znalost klimatických, společenských, epidemiologických, zdravotních podmínek a nálad místního obyvatelstva byla velmi malá. Některé informace mohly být známé předem. Určitě když vysíláte tak velký vojenský kolektiv do takovéto země, postačí se alespoň podívat na internet a zjistit denní a noční teploty, klimatické podmínky. Tak by nedošlo k tomu, že každý příslušník nemocnice byl vybaven čepicemi, rukavicemi a jinými doplňky pro podmínky  -20 stupňů Celsia. Většina z nás vezla s sebou zimní spací pytel a na místě jsme zjistili, že se nedá spát ani v tom letním. V této oblasti to tak trochu vázlo.

Při takovém množství lidí musel být přesun náročný…

Vzhledem k tomu, že celý kontingent nebyla jen nemocnice a její zabezpečovací složky, ale i vojenská policie, lidé určení pro organizaci a koordinaci humanitární pomoci, strážní, skupina pro komunikaci s místní správou, tak konečný počet osob přesáhl 330 lidí. Proto nebyla přeprava jednorázová a navíc materiální vybavení nemocnice váží několik desítek tun. Přesun probíhal po etapách. V polovině dubna odlétal předvoj, který měl na místě zmapovat situaci. Jeho místo určení byla americká základna nedaleko Kuwait City. Druhá část odborného personálu odlétala 24. dubna. V této skupině jsem byl i já a většina mých kolegů z pražské VN. Po přistání jsme byli převezeni na americkou základnu, kde jsme strávili asi měsíc. V této době sice válka již skončila, ale válečný stav zůstával. Byl na nás vyvíjen velký tlak v tom smyslu, abychom začali pracovat co nejdříve. Tlak byl nejen politický. Nemocnice samotná se budovala v zahradě baserské vojenské nemocnice, která byla zničena záplavami. Před hlavní vchod se provizorně předsunula pojízdná převazovna. V praxi to znamená Tatru 815 se zdravotnickou nástavbou s připojeným velkým stanem, kde byla poskytována základní lékařská péče bez výhod zázemí budované nemocnice. V té době jsme měli k dispozici fonendoskop a teploměr, jehož použití je při venkovní teplotě přes 40 st. C  značně problematické. Materiálu a léků byl dostatek. Místní vojenská nemocnice byla vyrabovaná, neschopná provozu. V té době v Basře žádná zdravotní péče v podstatě neexistovala. V této fázi, kdy se pracovalo v provizorních podmínkách, jsme byli asi nejužitečnější a podařilo se nám odvést velký kus práce.

Jaké byly první dojmy?

První dojmem byla strašná tepelná facka, když jsme vylezli z letadla. Odlétali jsme z republiky za celkem studeného počasí. Leckdy při cvičení jsme i mrzli a z letadla v Kuwait City jsme po osmihodinovém letu vylezli do 45ti stupňového vedra. Všude prach, prach, písek a zase prach. Z letiště nás neklimatizovaný autobus odvez na americkou základnu. Ubytovali nás v jedné obrovské hale s plechovou střechou, odkud klimatizace nestíhala vyhnat horký vzduch. Běžně sloužila jako skladiště techniky. Shrnuto: první dojmy - prach, písek, vedro, pocení a očekávání. Výrazným světlým okamžikem byl americký způsob stravování. Celá základna pojme několik tisíc lidí. Kapacita jídelny byla obrovská a nabízela čtyřikrát denně včetně půlnoci vždy po dvě hodiny velké a různorodé jídlo neomezeného množství a libovolných kombinací – přílohy, maso, saláty, pití. Tři teplá jídla, která jsme mohli různě kombinovat včetně darů moře. Plno ovoce, zákusků… Opravdu všeho hojnost.

Kdo byl v lékařském týmu?

Základní specializace vojenské nemocnice byla chirurgie. Z toho vyplývalo i složení týmu. Bylo v něm sedm chirurgů, dva internisti, tři anesteziologové, jeden pediatr, který byl současně hematolog a biochemik a dva praktičtí lékaři. Lékaři byli z pražské, plzeňské, olomoucké a brněnské vojenské nemocnice.

Budování nemocnice bylo asi obtížné…

Areál, kde se měla nemocnice budovat, byl velký, obehnaný asi dva metry vysokým zděným plotem. Po záplavách byl celý podmáčený, ale to bohužel nebylo na první pohled vidět. Naopak to vypadalo velmi suše. Skutečnost se projevila záhy. Tatra 815 plně naložená materiálem z vyklízených místností zapadla až po nápravy. Celý terén  se musel srovnat, vydezinfikovat, zavézt vrstvou písku, uválcovat, vrstvou štěrku, znovu uválcovat a ani toto nepostačovalo pro nejtěžší součásti nemocnice, a tak se pro tyto komponenty – například kontejner operačního sálu – musely vybudovat betonová lože. Z těchto důvodů se budování nemocnice protáhlo z několika dní na skoro měsíc. Přízemní budova v prostoru základny, kde později bylo ubytované tzv. zdravotnické jádro, se musela vyklidit, vydezinfikovat, vymalovat, opravit okna a dveře. Vlastní nemocnice byla vlastně stanový komplex, do kterého byly vřazeny kontejnery, které skrývají operační sály, jednotku intenzívní péče, laboratoř, hygienické zázemí pro personál i pacienty.

Koho jste ošetřovali jako prvního?

Než se vybudovala polní nemocnice, tak jsme na pojízdné převazovně ošetřovali klasické případy teplot, infekcí, kožních onemocnění, průjmů, popálenin, drobných i závažnějších úrazů, střelných poranění. Nejčastějšími pacienty byly v té době děti. To bylo v začátcích pro nás nejhorší, protože pediatr dorazil do nemocnice až později. Všichni byli zvyklí ošetřovat dospělé a starší lidi. Najednou tu ale před vámi stojí maminka která brečí a v ruce má několikatýdenní dítě a vy nevíte, co všechno mu může být. Mohou se u něho objevovat nemoci, o kterých jste ani neslyšeli. To bylo hodně náročné hlavně na psychiku. Vyskytuje se tam také daleko více vrozených vad. To vše vyplývá z nedostatku pravidelné a preventivní péče. Dalším problémem byla skutečnost, že místní obyvatelé měli pocit, že umíme téměř všechno a dokážeme snad i zázraky. Pro začátek jsme měli jen masti, kapky, tablety, obvazy, fonendoskop. Chyběla laboratoř, rentgen, ultrazvuk. Proti běžné praxi i malé evropské nemocnice propastný rozdíl – v tu chvíli se opravdu čarovat nedalo. Ale i poté, co byla nemocnice postavena, se nedaly její možnosti srovnávat třeba s fakultní nemocnicí. Stále to byla polní nemocnice.

Uznávali vás místní jako lékaře? Nebyly nějaké konflikty?

Museli jsem si zvyknout na to, že náhlý přechod do islámského světa má mnoho úskalí. Například neexistuje, aby se žena před doktorem svlékla. A tyto problémy byly i před ženami lékařkami. Fonendoskopem posloucháte přes tři vrstvy oblečení. Tato bariéra byla většinou nepřekročitelná. Je to prostě jejich svět a my přijeli pomáhat, museli jsme se přizpůsobit.. Stalo se nám, že jsme museli ošetřit asi 10ti leté holčičce ránu na noze. Poodkryli jsme šaty a chtěli ránu ošetřit, ihned k nám přiskočila matka a zase ránu zakryla. Ani takové děti nešlo prohlédnout bez oblečení, což velmi znesnadňovalo práci. Děti se nás bály, a tak jsme je „upláceli“ hračkami, abychom s nimi navázali komunikaci. Teprve po delší době, když si na nás trochu zvykli, byl jejich přístup k nám otevřenější. S nepřátelstvím či vyslovenou agresivitou jsme se nesetkali, i když zpočátku jsme se toho celkem obávali. Měli jsme také strach z toho, že nás budou v případě neúspěšné pomoci vinit za smrt svých blízkých, ale ani tyto obavy se nepotvrdily. Byli jsme zprvu překvapeni klidným přijímáním i úmrtí nejbližších. Později jsme se od místních dozvěděli, že se řídí v rámci svého náboženství vysvětlením: „Alláh dal, Alláh vzal“. Zemřela nám třeba mladá maminka od dětí – měla rozsáhlé popáleniny a my jsme nemohli nic moc udělat. Když umírala, její manžel se radikálně domáhal být v posledních chvílích s ní a my se báli, co se stane až žena zemře. Její manžel nás pak překvapil tím, že i ve svém neštěstí zůstal bez byť náznaku agresivity. Nic nám nevyčetl.

Setkávali jste se i s takovými úskalími jako byly výpadky proudu, střelba atd.?

S tím byl problém po celou dobu našeho pobytu. Hodně nepříjemností nám dělala teplota, která v době našeho pobytu vystupovala na slunci i přes 70 stupňů Celsia a ve stínu nebo dokonce i v klimatizovaných místnostech byla okolo 40 stupňů Celsia. Zdroje elektřiny – elektrocentrály – které jsme měli s sebou, nebyly stavěny na tak náročné tepelné podmínky, respektive nebyly schopny plného výkonu. Nebyly schopny dodávat dostatek energie pro klimatizace, lednice, osvětlení…. V polovině pobytu jsme se pokusili napojit na místní rozvodnou síť, ale docházelo k častým  výpadkům, takže se ti, co měli zásobování energií na starosti, hodně zapotili. Podávali neskutečné výkony ve snaze za každou cenu zajistit pro nemocnici dostatek potřebné energie. Podobné problémy byly s vodou. Neměli jsme vlastní zdroj a spotřeba v těchto podmínkách byla ohromná. Museli jsme dojíždět pro nezávadnou vodu denně jednou až dvakrát do vzdálenosti asi 70 km.

 S cílenou střelbou jsme se nesetkali, ale prakticky několikrát týdně se v prostoru nemocnice objevila zbloudilá kulka, která poškodila stany, někoho těsně minula, někomu spadla do postele. Hodně z nás má doma schovaný na památku projektil, který si za cíl své cesty vybral prostory základny a nemocnice. Dodnes nechápu, že se nikomu nic vážného nestalo. Pouze jednomu sedmnáctiletému Basřanovi kulka lehce odřela nohu.

Které zákroky jste dělali, které byly nejčastější a které nejtěžší?

Naše polní nemocnice byla nemocnicí chirurgickou, ale okolo 60 procent pacientů bylo tzv. nechirurgických. Z těch „chirurgických“ nemocných bylo nejvíce  popálených. V Iráku se topí vším: dřevem, olejem, benzínem. Auta se myjí benzínem, a při tom se kouří. Tu a tam něco bouchne. Všude se válí nějaká munice. Dětem něco bouchne v ruce a podobně.

Následují střelná poranění. Velkou část pacientů tvořili místní s „banálními problémy“:  kýlou, hemeroidy, deformitami po předchozích operacích, různými píštělemi, nezhoubnými nádory. Prostě všechno s čím se místní lékaři nezabývají, když nedostanou zaplaceno. Byly to problémy těch nejchudších. Ti, co měli peníze, těm byla poskytnuta i na naše poměry velmi solidní péče. V průběhu našeho pobytu se postupně obnovila činnost  místních nemocnic. V Basře jsou čtyři, ale zdravotnictví tam funguje jinak. Když něco chceš, tak nejdříve zaplať. Do té doby doktor pracovat nebude. Samozřejmě akutní stav jakžtakž ošetří, ale dál se bude pokračovat až zaplatíš. Leckdy  odmítli v místní nemocnici vzít pacienta z důvodu, že stejně zemře – i když ne vždy měli pravdu. Jejich mentalita se vymyká evropskému chápání. Lékařská péče je prostě zboží, jako každé jiné. Když nemáš čím zaplatit, nic nedostaneš.

Jeden z nejtěžších  případů byl, když nám naše vojenská policie přivezla na zadním sedadle džípu asi osmnáctiletého mladíka, který se tak dlouho dral na místní skládce na auto přivážející odpadky, až skončil pod koly plně naložené Tatry 815. Už jsme mu nemohli pomoci.

Naopak se nám podařilo zachránit člověka, který by zcela jistě bez naší pomoci zemřel. Tělem mu prošlo sedm projektilů z pistole jeho bratra. Podařilo se nám ho dostat z nejhoršího a ve stabilizovaném stavu  předat do místní nemocnice. Podle posledních zpráv se uzdravuje.

Bylo jistě těžké překonávat psychickou zátěž. Jak probíhala relaxace?

Bohužel chvil pro opravdovou relaxaci bylo velmi málo. Z důvodu bezpečnosti jsme se mimo základnu dostali jen vyjímečně a jen v rámci plnění nějakého úkolu. Pro všechny byla největším odpočinkem tzv. „šedesátka“ neboli jakási dvou a půl denní „dovolená“ v Kuwait City, resp. na americké základně s možností vyjet si do města půjčeným vozem. Za dobu působení ( něco málo přes 5 měsíců ) vyšla tahle relaxace na každého dvakrát.

Co ti tato mise dala či vzala?

Viděl jsem něco, co asi hned tak neuvidím. Byl jsem v zemi, kam se hned tak někdo nepodívá. A zároveň v situaci, které se snad už nikdy nebude opakovat. Prostě nezvyklé místo, doba a čas. Pro moji vlastní odbornost kardiologa jsem si toho mnoho nepřivezl. I když tolik pokročilých srdečních vad u dětí bych v Evropě asi nikdy neviděl.

 Doufám, že už nikdy neuvidím tolik popálenin a střelných ran.  Pro vojenského profesionála to byla velká zkušenost.

 Jinak doufám, že mi to nic nevzalo, že jsem takový, jaký jsem býval. A i když manželka tvrdí, že nějaké změny v mém chování pozoruje, já myslím, že to není tak zlé.

Tento rozhovor děláme půl roku poté. Změnil se tvůj pohled na celou misi?

 Rozdíl v pohledu a hlavně hodnocení je určitě velký. Byly to náročné, snad se dá říci, že extrémní podmínky. Řada věcí se řešila nestandardně. S odstupem se hrany trochu obrousily a já se na vše dívám daleko příznivěji a možná i realističtěji.

Text: PAVEL PRŮCHA

Foto: mjr. MUDr. Miroslav Černohous, pplk. MUDr. Miloš Bohoněk, pplk. MUDr. Vladimír Škraňka

Zařadili jsme pro vás další povídku a pozvánky na zajímavé akce

Povídku najdete v rubrice kultura a pozvánky v sekci kultura a fauna a flora.

redakce

Chcete se i vy stát našimi dopisovateli???

stačí když pošlete textít (se zajímavým obsahem) a nějakou fotečku ve formátu jpg, tiff, v rozlyšení min. 72dpi a šířce fotky min. 450bodů. Pokud nás váš příspěvek zaujme, rádi vám jej na našem webu uveřejníme. Nezapomínejte posílt i kontakty a odkazy.

Těšíme se - redakce Galilea

Pomalu se naplňují rubriky články, doufáme, že se nám podaří v brzké době přinášet zajímavosti pro vás - NAŠE ČTENÁŘE. připomínky a dotazy produkce@giordano.cz